Používání LPG v Brazílii začalo v roce 1937, kdy rakouský přistěhovalec Ernesto Igel koupil 6 000 lahví s propanem, který se používal jako palivo pro letadla, a začal ho prodávat na vaření prostřednictvím společnosti Empreza Brazileira de Gaz a Domicílio. V té době většina obyvatel používala vařiče na dřevo. V roce 1938 se začalo rozšiřovat používání zkapalněného plynu a byla vytvořena Národní rada pro ropu (CNP), která zahájila činnost související s národním zásobováním ropou a jejími vedlejšími produkty. Když společnost Petrobras začala v roce 1955 vyrábět LPG, došlo k rozšíření jeho distribuce.

V letech 1954 až 1990 se cenová politika LPG a dalších energetických zdrojů, které byly považovány za prioritní, ať už z důvodů inflace nebo potřeb trhu, vyznačovala vládními zásahy založenými na standardizaci cen v celé Brazílii prostřednictvím křížových dotací na dopravu a na samotný produkt. Tato politika se ukázala jako velmi účinná pro všeobecné používání LPG, neboť podporuje spotřebu tohoto produktu v nejchudších a nejodlehlejších oblastech Brazílie. Díky této politice se LPG dostal do 100 % brazilských obcí a k více než 91 % rodin.

Dnes je trh volný a distributoři na něm působí konkurenčně, což je výhodné pro spotřebitele, který si může vybrat, u kterého z nich nakoupí.

Cena automobilového LPG v Brazílii není známa, protože jeho použití pro tuto aplikaci není v brazilských předpisech zohledněno.